Krysy a potkani

Jsou inteligentní, vynalézaví, zvědaví, přizpůsobiví. Přežívají téměř v jakýchkoli podmínkách a jejich počty rostou. Řada lidí si plete potkany a krysy nebo mezi nimi nedělá rozdíl. Rozdíly jsou malé. V zásadě mají oba druhy podobné vlastnosti. Liší se především vzhledem a velikostí. Krysa obecná ( Rattus rattus ) je štíhlejší než potkan, dosahuje hmotnosti 14 až 25 dkg, zatímco potkan ( Rattus norvegicus ) váží 20 dkg až půl kilogramu a našli se i větší jedinci. Krysa má delší ušní boltce než potkan. Mají tenkou neosrstěnou kůži, a když je překlopí dopředu, úplně zakrývají oči. Proti potkanovi má ostřeji zakončenou hlavu. Pro laika je velmi obtížné krysu od potkana rozeznat. V podstatě platí, že tvorové, které dnes vidíme pobíhat v parcích či ve sklepích, jsou potkani. Ti ve střední Evropě krysy v podstatě vytlačili.

Krysy v minulosti

Krysy obecné obývají naši planetu déle než člověk. Jejich fosilie se našly ve vrstvách země, které se vytvořily před miliony let. Původním domovem krysy obecné je jihovýchodní a jižní Asie. Vznikla tam řada poddruhů, které žily a žijí volně v přírodě.
Z Asie se krysy dostaly do Evropy zřejmě už v prehistorické době, ale nikdo neví jak. V pravěkých sídlištích se po nich stopy nenašly. Důvod je prostý. Nebyly by tam našly dostatek potravy, spíše by lidem z doby kamenné posloužily jako úlovek.
Ani ze starověku neznáme zmínky o krysách či potkanech. V blízkosti lidských obydlí se krysy objevují zhruba od jedenáctého století. Zpočátku neškodily. Potvrzené zprávy o nich pocházejí z dvanáctého a třináctého století z doby křížových výprav a s rozvojem mořeplavby. Na palubách korábů se krysy jako černí pasažéři dostávaly nejen do Evropy, ale v šestnáctém století i do Severní Ameriky. Začaly se rychle množit a člověka ohrožovat.
V letech 1345 až 1350 zachvátil Evropu mor. Černá smrt, jak se mu říkalo. Zahubil téměř 43 miliony lidí. Evropa ztratila zhruba čtvrtinu tehdejších obyvatel. Původce moru roznášely krysy a později potkani. Byli hostiteli blechy morové (Xenopsylla choepis).
Situace se opakovala v roce 1665, když krysy zaplavily Londýn. Každý měsíc tam na mor umíralo na 50 tisíc lidí. Město se téměř vylidnilo. Za hubení krys se v Evropě platily odměny. Vzniklo řemeslo profesionálního krysaře, které bylo velmi ceněno.
V roce 1770 přepadl mor Moskvu a vyžádal si 80 tisíc obětí. Ve stejném roce zasáhl Itálii a Řecko a v letech 1803 a 1815 postihl turecký Istanbul. Pokaždé zahubil nejméně 150 tisíc lidí.
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století zažil Egypt nejméně dvacet epidemií moru. V roce 1907 vyhubil mor půl milionu obyvatel v Indii. Stručně řečeno, na mor už zemřelo ve světě víc lidí než ve všech válkách dohromady.
V současné době se krysa obecná v Evropě nachází na území jižně od Alp zejména ve středomořské oblasti. V Evropě její počty klesají, zcela nemilosrdně ji vytlačuje potkan obecný. Ten ale mor přenáší také a podobně jako krysa i další choroby - vzteklinu, tularemii, tyfus, leptospirózu, brucelózu, celkem asi čtyři desítky velmi nebezpečných nemocí. Bílé laboratorní krysy jsou albíni potkana obecného Rattus norvegicus varianta albus.

Krysa

Potkani

Také potkan ( Rattus norvegicus ) je původem z jihovýchodní Asie, kde žil především v bažinatých oblastech. Podobně jako krysy tam jeho populace volně žije nezávisle na člověku. První zmínky o potkanech jsou z Polska z jedenáctého až třináctého století. V roce 1550 psal o potkanech v Evropě švýcarský zoolog Gesner a o sto let později se objevila první vyobrazení potkanů v knize Brita Johnsona.
Počátkem osmnáctého století žijí už potkani v Británii, v polovině osmnáctého století v Prusku, pak se objevují ve Francii, v Německu, následuje Dánsko a skandinávské země. Traduje se, že v roce 1776 se první potkani přeplavili v lodích přes Atlantský oceán do Ameriky. V Jižní Americe mají pozici slabší, tam narazili na tvrdý odpor místních krys. Dnes jsou potkani rozšířeni po celé planetě.
Obliba pro vlhká místa jim zůstala dodnes. Žijí v městských kanálech a stokách nebo ve sklepích většinou v těsné blízkosti člověka. Venku si vyrývají nory oválného průřezu o průměru osm až deset centimetrů. V nich odpočívají, vychovávají mladé a snášejí si do nich zásoby na zimu. Vystýlají si je listím, papírem a vlnou.

Potkan

Potkani rozhryžou vše

Potkani jsou hlodavci a zuby jim rychle dorůstají. Musí si je neustále obrušovat, jinak by jim přerostly a potkani by zemřeli hladem. Brousí si je třením zubů o sebe nebo hryzáním čehokoli. Koušou prkna, elektroizolaci, prohryžou se i betonem a kovy. Údajně každý čtvrtý požár, který v USA vzniká z neznámých příčin, mají na svědomí potkani, kteří poškodí elektrickou izolaci.

Potkaní schopnost přežít

Prostředky, které se užívaly k hubení potkanů, nezabírají. Potkani si na ně vypěstovali rezistenci. Antikoagulancia (látky tlumící krevní srážlivost) první generace, které byly vysoce účinné v padesátých letech minulého století, už v sedmdesátých letech přestávaly působit.
Stejný osud potkal antikoagulancia druhé generace, která se začala používat v osmdesátých letech, a zhruba za stejnou dobu - dvacet let poté, si proti nim potkani vypěstovali rezistenci.
Pokud jde o jedy, říká se, že potkani mají své ochutnávače. Vidí-li podezřelou potravu, ochutná ji nejdřív ochutnávač, a pokud přežije, pak teprve ostatní.
Vysoká odolnost je jen jedním z mnoha důvodů, proč počty potkanů rostou. Dalšími příčinami jsou obrovská přizpůsobivost a schopnost rychle se množit. Potkani žijí průměrně osmnáct měsíců. Rozmnožují se po celý rok a ve vrhu může být podle věku samičky sedm až jedenáct mláďat. Velké dospělé samice přitom mají až sedm vrhů ročně, v každém zhruba jedenáct mláďat. Doba březosti se pohybuje kolem tří týdnů a již třítýdenní mláďata jsou schopná samostatného života.
Potkani přizpůsobují i své stravovací zvyklosti životnímu stylu lidí, v jejichž blízkosti žijí. Oblíbili si zbytky potravin z rychlého občerstvení - hamburgery, cheesburgery, hranolky, těstoviny, tuňáky a podobně. Tyto potraviny se dnes pro ně stávají hlavním zdrojem proteinů. Podle vědců je to také důvod, proč jsou dnes potkani daleko větší a hmotnější než kdykoli předtím. Navíc se u popelnic povaluje stále více zbytků, takže mají prostřeno po celý rok. Pro potkany je to ráj.

Společenská organizace potkaních společenství

Velká potkaní společenství se skládají z rodinných klanů. Panuje v nich přísná a složitá hierarchie. Jsou lépe organizována než krysí, a to se také pokládá za jeden z důvodů, proč potkani nad krysami celosvětově vítězí.
Na vrcholu této složité organizace je dominantní samec, ale může to být i dominantní samice. Vědci zjistili, že slabí potkani umírají velmi často vlivem stresu, kterému jsou vystaveni před silnějšími zvířaty. Potkani se tak zbavují slabých jedinců a střeží si dobrou kvalitu populace. Členové klanu se navzájem poznávají podle pachu.
Ke komunikaci používají potkani ultrazvuky o frekvencích 22 až 90 kHz. Na nejnižším kmitočtu 22 kHz se ozývají poražení či podřízení samci, na 40 až 70 kHz dominantní samci a nejvyšší kmitočet používají v případě ohrožení mláďata.
Potkani sice nemají dobře vyvinuté smysly, ale vynahrazuje jim to vysoká inteligence. Umějí se například dostat i k lákavé tekutině v láhvi s úzkým hrdlem. Spouštějí dovnitř opakovaně dlouhý ocas a ten pak olizují. Není to mýtus, ale fakt popsaný zoology.
Díky všem těmto vlastnostem dnes například ve Francii žije téměř 12 milionů potkanů, v Indii šest miliard. V mnoha městských aglomeracích už dnes žije více potkanů než lidí a zdá se, že tento trend bude zesilovat.

Potkan