Brambory se jakožto důležitá potravina vynořily před osmi tisíci lety na březích jezera Titicaca.
Brambory se jakožto důležitá potravina vynořily před osmi tisíci lety na březích jezera Titicaca mezi Peru a Bolívií. V horských podmínkách, ve kterých se nedařilo kokuřici, se staly pro tamní vyspělou kulturu Inků hlavní potravinou. Pro Inky představovaly brambory stejný dar nebes, jakým byla pro Aztéky kukuřice.
Když pak v 16. století dobyli Inckou říši Španělé, putovaly brambory do Evropy. Po prvních okamžicích nadšení na ně však španělský i francouzský dvůr zanevřel. Také mezi lidem přetrvávala nedůvěra k nové plodině a na výsluní se brambory vrátily až v 18. století, kdy se v době hladomoru staly v Evropě hlavní dostupnou potravinou.
V Českých zemích se brambory poprvé objevily v 17. století, hospodářský význam pak získaly v 18. století a protože se k nám ve velkém dostávaly především z Braniborska, vznikl zkomolením jména této země i jejich dnešní název.